Vždycky jsem si představovala, jaké to bude, až budu mít dítě. Těšila jsem se na období těhotenství, na bříško a na to všechno kolem. Když pominu to, že jsem se první dva měsíce sotva zvedla z postele, jak mi bylo zle, bylo to úžasné období.
Představovala jsem si pocity, které budu zažívat, až své dítě poprvé sevřu v náručí. V hlavě mi probíhaly krásné barevné obrazy s miminkem, manželem a mnou plné smíchu a radosti.
Stala jsem se mámou nádherného chlapečka a okamžitě jsem byla zaplavena pocitem dokonalého štěstí. Konečně jsem měla svoje miminko, ale... Ale realita se pomalu začala rozcházet s mými představami.
Být mámou není lehké. Ve skutečnosti je to ta nejtěžší věc, která mě v životě potkala a zároveň je mateřství tím nejkrásnějším, co mi život mohl dát.
Za tu dobu co jsem mámou, jsem změnila názor na tolik věcí. Je úžasné, jak se člověk mění od chvíle, kdy si z porodnice přiveze miminko. Já jsem třeba naprosto přesně věděla, že moje dítě bude spát od jednoho roku ve svém pokojíčku, a to jsem ještě ani nebyla těhotná. Realita je taková, že s námi syn spí v posteli i ve dvou letech, a až přijde čas a sám se přestěhuje do svého pokoje, ukápne mi slza (a ne jedna).
Až se synem jsem přišla na to, co je to kontaktní a respektující přístup a po téhle cestě se společně snažíme jít, i když je to někdy opravdu náročné.
Učíme se od sebe navzájem a budujeme náš soukromý malý velký svět. Život je krátký, čas se nikdy nevrátí a já se jednoho dne nechci probudit s tím, že mi to nejdůležitější v mém životě proteklo skrz prsty. Proto se snažíme užít si každý den, hledáme, objevujeme a prostě jsme spolu.
Třeba vám budeme inspirací..