Chcete mít spokojené miminko? Poslouchejte svůj mateřský instinkt.

Někdy mám pocit, že bych měla synovi sbalit batůžek a dát ho na výchovu někomu jinému. Já totiž téměř všechno dělám špatně a nenechám si poradit.

Od chvíle, kdy se syn narodil, jsem byla zaplavena různými radami. Nejvíc proti srsti mi je asi ta "nech ho chvíli pořvat, ať si trénuje plíce." Ne jenom rozum ale i srdce mi říká, že miminko nepláče, aby si plíce trénovalo, ale aby dalo najevo nějaké svoje nepohodlí. Pláč syna je pro mě vždy signálem, abych ho utěšila a zjistila, co ho trápí, pokud možno v co nejkratším čase.

Dítě nezmění váš život. Dá vám úplně nový.

Dnes jsem narazila na jeden citát. Bohužel netuším, kdo je jeho autorem. Vyvolal ve mně ale vzpomínky na prvních několik týdnů po synově narození.

DÍTĚ NEZMĚNÍ VÁŠ ŽIVOT. DÁ VÁM ÚPLNĚ NOVÝ.

Vzpomněla jsem si na to, jak jsem se těšila, až si nás manžel konečně přiveze z porodnice domů. Těšila jsem se na to, až si konečně budeme užívat, jako rodina. V hlavě mi poletovaly představy plné spokojenosti, štěstí, radosti a úsměvů.

S batoletem se nedá dorozumět? Omyl.

Stojím u kuchyňské linky, připravuji oběd a u toho pozoruji syna. Je ve svém hracím koutku a prohlíží si knížky. Vůbec si mě nevšímá, má práci. Zrovna v knížce hledá pejska. Když ho najde, radostně pronese "haf haf". Podívá se na mě. Chce vědět, jestli sleduji, že pejska objevil. "Je tam pejsek, viď? A ty jsi ho našel." Usmívá se na mě, má radost. Listuje v knížce a hledá další oblíbené ilustrace.

Prohledává jednu knížku za druhou. Koukám, jak do jedné z nich bouchne. "Je tam švestka a dělá krtkovi na hlavu bum. Ty jsi to objevil, že?" Odpovědí je mi další úsměv a několik bouchnutí na knížku.