Školka volá aneb Velký krok do neznáma

A je to tady. První školní den už zaklepal na dveře a já jsem nervózní úplně stejně, jako každý rok. Je něco málo po šesté hodině, chodím po třídě a ladím poslední maličkosti. Záleží mi na tom, aby se tady dětem líbilo a cítily se tu příjemně. Vynaložily jsme s kolegyní opravdu veliké úsilí na to, aby byla třída perfektně připravená. Přecházím po třídě sem a tam a kouknu na hodiny pokaždé, když jdu okolo. Na chvilku si sedám do židle a hned zase vstávám, sedět nevydržím, a tak se zase radši vrátím k přecházení.

Mám tě ráda

Mám tě ráda, když rozliješ čaj na vytřenou podlahu,

když krámuješ hrnce ze skříně

a nedbáš na mou snahu mít ve všem pořádek a řád.

I když ucpeš záchod toaletním papírem,

nepřestaneš být můj kamarád.

Mám tě ráda, přestože mi čmáráš fixem po stole,

Rodinný Park Mirakulum

Minulý týden jsme vyrazili do Parku Mirakulum, který je v Milovicích, nedaleko Prahy. Už jsem o tomhle kouzelném místě slyšela dříve, ale loni by si to syn ještě tolik neužil. Za to teď se tam bavil a řádil...a nejen on :-)

S klidem a čistým svědomím prohlašuji, že tohle je pro děti opravdu ráj a člověk, který park vymyslel a zrealizoval, musí být v duši napůl dítětem. Děti tu totiž najdou snad všechno, po čem v srdci touží a o čem ve snech sní.

Těsto na otisky ručiček

Děti rostu, tak rychle.. Nedávno jsem třídila synovo oblečení a při pohledu na ty miniaturní kousky jsem nemohla uvěřit tomu, že byl někdy tak malinký. Ještě když byl syn několikaměsíční miminko, vyráběli jsme spolu otisky ručičky a nožičky do slaného těsta, abychom na to období měli památku. Bohužel mi nevydržely a časem byly na vyhození. Udělali jsme si tedy nedávno otisky nové. Sice už nejsou miminkovské, ale to nevadí.

Tipy na dřevěné hračky

Vánoce se kvapem blíží a určitě už přemýšlíte, co dětem koupit pod stromeček. Mám pro vás hned tři tipy na krásné dřevěné hračky. Po hračkách vyrobených ze dřeva sáhnu vždy raději, než po plastových. Ne, že bychom žádné plastové neměli, ale dřevo je dřevo :-)

Líbí se mi hračky, které dítě nějakým způsobem rozvíjí, a s kterými se něco naučí. Tady jsou tři naše oblíbené.

Dětství je krásné období. Nechme ho dětem co nejdelší.

Dnešní den patřil dětem. Byli jsme se synem pozváni, na dětský den do mateřské školy. Moji pozornost tam upoutal chlapeček, který si ale dnešní den neužíval tak, jako jeho kamarádi. Neběhal po zahradě, neskákal ve skákacím hradu, neklouzal se po obří nafukovací klouzačce. Seděl tam na lavičce a plakal. Ne proto, že by mu paní učitelky zakázaly účastnit se dovádění s ostatními. Nebylo mu dobře, bolela ho hlava. Začátek nějaké nemoci? Asi.

Dítě nezmění váš život. Dá vám úplně nový.

Dnes jsem narazila na jeden citát. Bohužel netuším, kdo je jeho autorem. Vyvolal ve mně ale vzpomínky na prvních několik týdnů po synově narození.

DÍTĚ NEZMĚNÍ VÁŠ ŽIVOT. DÁ VÁM ÚPLNĚ NOVÝ.

Vzpomněla jsem si na to, jak jsem se těšila, až si nás manžel konečně přiveze z porodnice domů. Těšila jsem se na to, až si konečně budeme užívat, jako rodina. V hlavě mi poletovaly představy plné spokojenosti, štěstí, radosti a úsměvů.

S batoletem se nedá dorozumět? Omyl.

Stojím u kuchyňské linky, připravuji oběd a u toho pozoruji syna. Je ve svém hracím koutku a prohlíží si knížky. Vůbec si mě nevšímá, má práci. Zrovna v knížce hledá pejska. Když ho najde, radostně pronese "haf haf". Podívá se na mě. Chce vědět, jestli sleduji, že pejska objevil. "Je tam pejsek, viď? A ty jsi ho našel." Usmívá se na mě, má radost. Listuje v knížce a hledá další oblíbené ilustrace.

Prohledává jednu knížku za druhou. Koukám, jak do jedné z nich bouchne. "Je tam švestka a dělá krtkovi na hlavu bum. Ty jsi to objevil, že?" Odpovědí je mi další úsměv a několik bouchnutí na knížku.

Krůček po krůčku objevujeme svět

Vždycky když se synovi něco povedlo úplně poprvé, byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Živě si vzpomínám, jak se poprvé přetočil na bříško. Bylo mu tenkrát dva a půl měsíce. Stála jsem nad jeho postýlkou a sledovala, jak se snaží. Povzbuzovala jsem ho, jako kdyby šlo o největší závod jeho života. Mezi výkřiky nadšení volám manžela, ať se jde také podívat. Syn je bojovník. Nevzdává se ani po několika nevydařených pokusech, kdy se svalil zpátky na zádíčka. Nakonec se to podařilo. Syn leží na bříšku a je vyjevený z toho, jak se na něm octl.

Nestíháte? Všeho nechte a jděte si hrát.

Právě u nás probíhá večerní kojení. Sedím na posteli se synem v náručí. Dívám se z okna na pomalu plynoucí mraky. Stmívá se. V hlavě mi probíhá dnešní den. Představte si to asi takhle..

Právě doprala pračka, na sporáku se vám připaluje oběd, koš s prádlem na žehlení přetéká a špinavé nádobí se už nevejde do dřezu. Máte práce až nad hlavu a váš miláček se rozhodl, že zrovna teď nutně potřebuje vykrámovat všechny skříňky v kuchyni, ke kterým se dokáže dostat. Děláte několik věcí najednou a do toho zakopáváte o nádobí vyházené ze skříněk.

Maminko, víš... Co by vám vaše dítě řeklo, kdyby mohlo.

Maminko, proč se na mě mračíš? Nelíbí se mi to. Mám moc rádo, když se na mě směješ. Tvoje oči se vždycky rozzáří a já v nich vidím tu obrovskou lásku, kterou ke mně chováš. Máš krásné oči. Nejkrásnější na světě. Teď se ale nesmějí. Teď jsou rozzlobené. Vidím v nich i kus smutku a pocit zklamání. To já jsem tě zklamalo? To já jsem tě rozzlobilo? To kvůli mně jsi smutná?

To dítě nespí - a já taky ne

Pomalu bude devět hodin večer a syn ještě nespí. Je vykoupaný, nakojený, znovu přebalený. Jediné co mu zřejmě chybí je únava. Od dvou hodin odpoledne je vzhůru a přesto se mu nechce spát. Uvazuji ho do šátku. Chvíli má hlavičku položenou u mě na prsou, ale převážně mává rukou. Tu na jednu stranu, tu na druhou a má největší práci s tím, aby mi ukázal všechno, co ho zajímá.

Úsměv - pro ten jeho udělám cokoliv

Také milujete, když se vaše dítě směje? Smích mého syna je pro mě rajskou hudbou. Nemůžu se ho nabažit.

Je to už nějaký čas, co mě naše sluníčko obdařilo prvním úsměvem. Byl to krásný pocit. To stvořeníčko se na mě směje, má mě rádo. Od té doby jsem se úsměv na jeho tváři snažila vyloudit kdejakou hloupostí.

Směje se na mě, když se probudí a vidí mě u postýlky, směje se, když mu zpívám a říkám básničky, směje se, když na něj dělám obličeje. Směje se, je šťastný a já taky.