Dnešní den patřil dětem. Byli jsme se synem pozváni, na dětský den do mateřské školy. Moji pozornost tam upoutal chlapeček, který si ale dnešní den neužíval tak, jako jeho kamarádi. Neběhal po zahradě, neskákal ve skákacím hradu, neklouzal se po obří nafukovací klouzačce. Seděl tam na lavičce a plakal. Ne proto, že by mu paní učitelky zakázaly účastnit se dovádění s ostatními. Nebylo mu dobře, bolela ho hlava. Začátek nějaké nemoci? Asi.
Maminka věděla, že není úplně v pořádku, ale chtěla, aby si syn užil dnešní Den dětíve školce. Přece nepřijde o skákací hrad. A tak si chlapeček "užíval" zábavné dopoledne ve školce. Jen trochu jinak, než si maminka představovala. Bylo mi ho opravdu líto.
Někdy mám pocit, že rodiče se snaží dát dětem všechno, co třeba oni sami neměli. Snaží se je všemožně zabavit, posílají je z kroužku na kroužek. V úterý je tenis, ve středu angličtina a v pátek plavání. Pondělí a čtvrtek je volno, tak budeme chodit na předškoličku. Tak a máme zábavu na každý den v týdnu.
V dobré víře, že pro své děti dělají rodiče to nejlepší, je zbytečně přetěžují. Téměř celý den dítě tráví ve školce s paní učitelkou, odpoledne je vede na kroužku trenérka, lektorka, teta...to je jedno kdo. Celý den dítě tráví s cizími lidmi a s rodiči se vidí chvíli večer.
Dítě je přehlcené, zavalené spoustou činností a aktivit. Proč mají rodiče pocit, že pokud děti nebudou chodit do kroužků, tak o něco přijdou? Uteče jim snad něco? Ne. Jediné, co jim utíká, je jejich dětství. Proč si rodiče myslí, že je pro děti předškolního věku lepší trávit odpoledne s někým cizím, než s nimi. Co se tím děti naučí? Že je nejdůležitější se pořád za něčím honit? Že je normální netrávit čas s rodinou?
Dětství by mělo být nádherné kouzelné období. Mělo by být bezstarostné, plné smíchu, radosti a pohody. Mělo by to být období, kdy dítě tráví čas hlavně se svými rodiči a blízkými. V dnešní době jsou na děti kladeny obrovské nároky. Dnešní doba dětem nedovoluje být dětmi.
Já jsem měla krásné dětství. Často jsme s rodiči jezdili na výlety, chodili jsme do přírody, sportovali jsme. Byl to kvalitně trávený čas a rodiče se nám opravdu věnovali. Chtěla bych to samé dopřát svému synovi. Chtěla bych, aby své dětství prožil s nejdůležitějšími lidmi - s mámou a s tátou. Na to - být dospělý a zodpovědný - bude mít celý zbytek života.
Chtěla bych, aby syn zůstal co nejdéle dítětem a udělám všechno proto, aby byl šťastným dítětem.