Maminko, proč se na mě mračíš? Nelíbí se mi to. Mám moc rádo, když se na mě směješ. Tvoje oči se vždycky rozzáří a já v nich vidím tu obrovskou lásku, kterou ke mně chováš. Máš krásné oči. Nejkrásnější na světě. Teď se ale nesmějí. Teď jsou rozzlobené. Vidím v nich i kus smutku a pocit zklamání. To já jsem tě zklamalo? To já jsem tě rozzlobilo? To kvůli mně jsi smutná?
Když vidím, jak jsi nešťastná, jsem nešťastné taky. Znám tvé pocity. Sdílelo jsem je s tebou, dokud jsem bylo u tebe v bříšku. Tvé každodenní starosti, byly i mé starosti. Tvé každodenní radosti, byly mými radostmi. Sdílelo jsem s tebou tvůj smutek i rozhořčení. Vím, jakou jsi měla radost z každého mého kopnutí, i když tě to kolikrát zabolelo. Často jsi mi zpívala a říkala, jak mě miluješ.
Zazpívej mi, maminko, máš tak příjemný hlas. Když zpíváš, nemůžu z tebe spustit oči.Vím, že v tu chvíli jsi tu jenom pro mě. To, jak na mě teď mluvíš, se mi ale nelíbí. Tvůj hlas, který mě jindy uklidňuje, zní teď tak nějak cize. Nevím, co se děje, ale začínám být dost neklidné a zmatené.
Chce se mi plakat. A je to tady, pláču. Odrážím v sobě tvoje pocity. Taky pláčeš? Neplač, maminko. Obejmi mě. Sevři mě pevně v náručí a zase bude dobře. Vím, že mě miluješ a já miluju tebe. Jsi ta nejlepší máma, víš to? Společně všechno zvládneme, slibuju.