Je víkend. Pro mnoho lidí to znamená, že si mohou pospat. Pro mámu ročního lumpíka to znamená vstávat kolem šesté. To by samo o sobě nebylo úplně nejhorší. V šest hodin vstává do práce kde kdo. Kde kdo k tomu ale není v noci vzhůru ještě každé dvě hodiny na kojení, které je proložené utěšováním kvůli rostoucím zoubkům.
Proto v oněch šest hodin nějak nedokážu rozlepit oči. Ležím, oči mám zavřené a jediné, na co se zmůžu, je věta: "Ty už jsi vzhůru, zlatíčko?" Odpovědí mi je plácnutí do obličeje.
Beru si syna k sobě, abych ho nakojila. Když se nasnídá, přeleze mi přes hlavu a jde probudit i taťku. Nakonec si stoupne u čela postele a skáče nám po hlavách oběma. Mezi polštáři ale neudrží rovnováhu, podlomí se mu nožičky, sedne mi na hlavu a prdne si.
Beru si syna k sobě, abych ho nakojila. Když se nasnídá, přeleze mi přes hlavu a jde probudit i taťku. Nakonec si stoupne u čela postele a skáče nám po hlavách oběma. Mezi polštáři ale neudrží rovnováhu, podlomí se mu nožičky, sedne mi na hlavu a prdne si.
Stále se ani nehnu a ležím. Nemůžu se přemluvit, abych vstala. Syn přese mě leze sem a tam. Manžel ho ze mě sundává a přebaluje. Na chvíli mám klid, usínám. Po chvilce mě probouzí synovo výskání. Kouknu na hodinky, abych věděla, kolik minut spánku jsem měla k dobru. Páni, nemůžu uvěřit vlastním očím. Je téměř devět hodin. Vstávám z postele a jdu se podívat do obyváku.
Moje zlatíčko sedí ve svém koutku, je převlečené, spokojené a hraje si. Na stole mám připravenou snídani, manžel je v kuchyni a začíná chystat oběd. Nejdřív jdu dát pusu synovi, pak manželovi. Pokračuji do koupelny, převléknout se a pouštím se do snídaně. Jsem odpočatá a šťastná.
Jsem ráda, že mám manžela, který ví, že mateřská dovolená opravdu není dovolená. Alespoň ne s naším raráškem, co nespí v noci, přes den a neposedí ani u jídla. Jsem ráda, že mám manžela, který bez problému pomůže s úklidem, vařením a dokáže se postarat o syna. Moc dobře vím, že to není pravidlem a vážím si toho.
Je opravdu důležité, aby měla máma chvilku času pro sebe. Aspoň chvilku, kdy ji nikdo a nic nebude rušit. Chvilku, kdy bude moct všechno vypustit a myslet jen na sebe. Já jsem svůj dnešní čas využila na spánek. Víc, jak dvě hodiny v kuse jsem nespala už několik měsíců. Mám pocit, že jsem nabitá energií. Za to, že si své mateřství mohu užívat, patří dík i mému manželovi.