Slezl sníh, přišlo hezké počasí a syn stále obcházel kolem nábytku a ne a ne se pustit a vyrazit prvními krůčky do světa. V kočárku už ho to moc nebavilo. Chtěl objevovat a zkoumat.
Nevadilo mi, když se při svých výpravách po čtyřech zašpinil. Bez trochy bláta na oblečení by to nebyla zábava. Lámala jsem si ale hlavu s tím, jak zabránit tomu, aby si ničil jedny tepláčky za druhými.
Jednou jsem sbírala prádlo ze sušáku a všimla jsem si, že je mezi ním opět několik párů manželových ponožek s prodřenými patami. Už zase je hodil do koše na prádlo, místo toho, aby je vyhodil. Vzala jsem nůžky a ponožky rozstříhala. Spodek jsem na stroji obšila a bylo to - chrániče na kolínka snadno rychle a levně.
Při synově řádění venku se osvědčily výborně. Časem našel odvahu, konečně se pustil nábytku a začal dělat první samostatné krůčky. Tehdy jsem chrániče využila na ochranu kolínek.
Každé bolístce zabránit nemůžu a je mi jasné, že i odřené kolínko je někdy potřeba zažít. Jak jinak by získal zkušenosti a naučil se opatrnosti. Až přijde čas a bude v chůzi jistější, chrániče odložíme. Do té doby budou jeho kolínka v bezpečí.