Dbáte na zdravou stravu svého dítěte? Jste špatná matka.

Často se teď zaobírám otázkou výživy dětí. Už je to nějaký měsíc, co syn okusil první příkrm. Držela jsem se klasiky, a tak byla prvním synovým příkrmem vařená rozmixovaná mrkev. Postupně jsme vyzkoušeli další a další druhy zeleniny, abychom vyloučili alergii na některou z nich. Vše bylo v pořádku, a tak jsem začala druhy zeleniny kombinovat. Postupně jsem zařazovala maso, žloutek, některé druhy ovoce a další potraviny.

Uspávání je pro vás noční můrou? Změňte to.

Už zase nemůže usnout. Každé uspávání je boj. Sledujete, jak čas na hodinách ubíhá a modlíte se, aby už vaše dítě konečně spalo. Každý den se hrozíte večera a uspávání, které trvá klidně víc, jak hodinu.

Dítě lítá po postýlce, šklebí se, vřeští a každý váš pokus o přísnější tón se shledá s výbuchem veselí a smíchu. Nahánění po postýlce je najednou nejzábavnější hra. Máte v sobě tolik emocí. Od pocitu vyčerpání se přes naštvání, vztek a beznaděj dostáváte k rezignaci.

Krůček po krůčku objevujeme svět

Vždycky když se synovi něco povedlo úplně poprvé, byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Živě si vzpomínám, jak se poprvé přetočil na bříško. Bylo mu tenkrát dva a půl měsíce. Stála jsem nad jeho postýlkou a sledovala, jak se snaží. Povzbuzovala jsem ho, jako kdyby šlo o největší závod jeho života. Mezi výkřiky nadšení volám manžela, ať se jde také podívat. Syn je bojovník. Nevzdává se ani po několika nevydařených pokusech, kdy se svalil zpátky na zádíčka. Nakonec se to podařilo. Syn leží na bříšku a je vyjevený z toho, jak se na něm octl.

Jak dobít energii? Udělejte si čas sami pro sebe.

Je víkend. Pro mnoho lidí to znamená, že si mohou pospat. Pro mámu ročního lumpíka to znamená vstávat kolem šesté. To by samo o sobě nebylo úplně nejhorší. V šest hodin vstává do práce kde kdo. Kde kdo k tomu ale není v noci vzhůru ještě každé dvě hodiny na kojení, které je proložené utěšováním kvůli rostoucím zoubkům.

Proto v oněch šest hodin nějak nedokážu rozlepit oči. Ležím, oči mám zavřené a jediné, na co se zmůžu, je věta: "Ty už jsi vzhůru, zlatíčko?" Odpovědí mi je plácnutí do obličeje.

Nestíháte? Všeho nechte a jděte si hrát.

Právě u nás probíhá večerní kojení. Sedím na posteli se synem v náručí. Dívám se z okna na pomalu plynoucí mraky. Stmívá se. V hlavě mi probíhá dnešní den. Představte si to asi takhle..

Právě doprala pračka, na sporáku se vám připaluje oběd, koš s prádlem na žehlení přetéká a špinavé nádobí se už nevejde do dřezu. Máte práce až nad hlavu a váš miláček se rozhodl, že zrovna teď nutně potřebuje vykrámovat všechny skříňky v kuchyni, ke kterým se dokáže dostat. Děláte několik věcí najednou a do toho zakopáváte o nádobí vyházené ze skříněk.

Maminko, víš... Co by vám vaše dítě řeklo, kdyby mohlo.

Maminko, proč se na mě mračíš? Nelíbí se mi to. Mám moc rádo, když se na mě směješ. Tvoje oči se vždycky rozzáří a já v nich vidím tu obrovskou lásku, kterou ke mně chováš. Máš krásné oči. Nejkrásnější na světě. Teď se ale nesmějí. Teď jsou rozzlobené. Vidím v nich i kus smutku a pocit zklamání. To já jsem tě zklamalo? To já jsem tě rozzlobilo? To kvůli mně jsi smutná?

Venku je krásně. Tak proč sedíme doma?

Pomalým tempem se vracíme z odpolední procházky. Už začíná být krásně a teplo, tak jsme vyrazili ven. Užíváme si to oba.Dlouhou procházku se zastávkou u slepiček zakončujeme pobytem na louce před domem. 

Tráva je posekaná, sem tam vykukuje sedmikráska. Vyndávám syna z kočárku a vypouštím ho na trávník. Výská radostí a nadšeně leze sem a tam. Zkoumá prstíčkem kdejaký kamínek, dlaní přejíždí po střapaté trávě. Nejvíc ho zajímá trs suchých květin, které zašustí při každém dotyku. Právě objevuje svět.

To dítě nespí - a já taky ne

Pomalu bude devět hodin večer a syn ještě nespí. Je vykoupaný, nakojený, znovu přebalený. Jediné co mu zřejmě chybí je únava. Od dvou hodin odpoledne je vzhůru a přesto se mu nechce spát. Uvazuji ho do šátku. Chvíli má hlavičku položenou u mě na prsou, ale převážně mává rukou. Tu na jednu stranu, tu na druhou a má největší práci s tím, aby mi ukázal všechno, co ho zajímá.

Úsměv - pro ten jeho udělám cokoliv

Také milujete, když se vaše dítě směje? Smích mého syna je pro mě rajskou hudbou. Nemůžu se ho nabažit.

Je to už nějaký čas, co mě naše sluníčko obdařilo prvním úsměvem. Byl to krásný pocit. To stvořeníčko se na mě směje, má mě rádo. Od té doby jsem se úsměv na jeho tváři snažila vyloudit kdejakou hloupostí.

Směje se na mě, když se probudí a vidí mě u postýlky, směje se, když mu zpívám a říkám básničky, směje se, když na něj dělám obličeje. Směje se, je šťastný a já taky.

Vždycky jsem si představovala, jaké to bude, až budu mít dítě.

Těšila jsem se na období těhotenství, na bříško. Představovala jsem si pocity, které budu zažívat, až své dítě poprvé sevřu v náručí. V hlavě mi probíhaly krásné barevné obrazy s miminkem, manželem a mnou plné smíchu a radosti.

Stala jsem se mámou nádherného chlapečka. Okamžitě jsem byla zaplavena pocitem dokonalého štěstí. Měla jsem svoje miminko, ale.. Ale realita se pomalu začala rozcházet s mými vysněnými představami.

Být mámou není lehké. Občas mám pocit, že všechno je špatně a chce se mi brečet.

Začala jsem hledat cestu ke šťastnému mateřství. Čas se nikdy nevrátí a já nechci žít s pocitem, že mi to nejdůležitější v mém životě proteklo skrze prsty.

Naučila jsem se, jak si mateřství užít tak, aby bylo zalité sluncem.