Často se teď zaobírám otázkou výživy dětí. Už je to nějaký měsíc, co syn okusil první příkrm. Držela jsem se klasiky, a tak byla prvním synovým příkrmem vařená rozmixovaná mrkev. Postupně jsme vyzkoušeli další a další druhy zeleniny, abychom vyloučili alergii na některou z nich. Vše bylo v pořádku, a tak jsem začala druhy zeleniny kombinovat. Postupně jsem zařazovala maso, žloutek, některé druhy ovoce a další potraviny.
S jídlem přišel i tlak ze strany rodiny. Jídlo se u nás stalo tématem číslo jedna. A kolik toho snědl? A snědl všechno? A jak velkou měl porci? Zdálo se, že nic není důležitější, než syna pořádně nafutrovat. Asi pozůstatek v myslích z dob minulých, kdy se téměř novorozenci předepsal sunar, protože maminka měla slabé mléko a miminko hlad.
Jak je to ale s tím slabým mlékem? Existuje vůbec něco, jako slabé mléko? Ne! Je to naprostá hloupost. Složení mateřského mléka se mění v závislosti na potřebách miminka. Časový interval mezi kojením si také určuje miminko. Pokud potřebuje mléko každou hodinu, nakojím ho. Po celou dobu kojení jsem se musela potýkat s výčitkami, že kojím často. Kojit se má minimálně s dvouhodinovým odstupem. Dřív ne, aby se mléko nesmíchalo. Vysvětlování, že hlad nepřichází pravidelně, a že rozestupy jsou individuální, nezmohlo nic.
Moje mamka kojila mě a mého bratra první tři měsíce. Pak jí došlo mléko. Prý ho měla málo a bylo slabé. Mateřské mléko pomalu vytlačil sunar. Doba minulá je bohužel dobou, kdy člověk nemohl mít svůj názor. Doktor byl bůh, a co řekl, bylo svaté. Těžko to maminkám, které uvěřily vyčítat. V dobré víře, že dělají to nejlepší pro své miminko, nakonec přikrmováním o mateřské mléko přišly úplně.
A jak to tedy je? Příroda je moudrá a není třeba ji obcházet a nahrazovat. Poptávka určuje nabídku. Kojení podporuje tvorbu mléka. Čím více kojíte, tím více mléka máte. To je jednoduchá a logická rovnice, která je prostě neměnná.
S úderem šesti měsíců přišlo téma už zmiňovaných příkrmů. Je důležité začínat opravdu pozvolna. Pomalu dítě zvykat na něco jiného, než je mateřské mléko. Ze začátku opravdu stačí dvě tři malé lžičky. Dítě ochutnává, seznamuje se s něčím novým. Je potřeba jeho žaludek na pevnou stravu připravit. Představa rodiny byla taková, že syn sní celou misku zeleninové kaše. Dřív to tak přece bylo.
Je velice žádoucí si uvědomit, že příkrm nerovná se pokrm. Během dalších několika měsíců dítě zkouší nové druhy jídla a hlavním zdrojem potravy je pro něho stále mateřské mléko. Stejně tak kojené dítě nepotřebuje žádné čajíčky ani šťávičky. Mateřské mléko je z 90 % voda a potřebu tekutin pokryje dokonale.
Přes období plného kojení a prvních příkrmů jsme se probojovali k úžasně prospívajícímu, čipernému a šťastnému dítěti, kterému nic nechybí. Teď už syn snídá, svačí, obědvá, svačí a začíná večeřet připravené jídlo. Kojím stále. Stále na požádání, několikrát denně a často v noci.
Jídlo je u nás pořád hlavním tématem. Syn (kromě chleba a křupek) nikdy neměl kupované jídlo. Nikdy neměl příkrm ze sklenice, ovocnou kapsičku, tyčinku, piškot ani pitíčko. Veškeré jídlo, které mu dám, je domácí. Nesladím, nesolím. Snažím se mu dát dobrý základ. Snažím se o to, aby měl zdravé a plnohodnotné jídlo. Místo kupované tyčinky upeču domácí muffiny (bez mléka, oleje, másla, cukru). Místo kupovaných šťáviček mu dám šťávu z vyvařeného ovoce, šťávu z pomeranče nebo vodu.
Musím říct, že jsem na sebe pyšná. Setkávám se ale s nepochopením rodiny. Na to, že mu nic nedopřeji, když mu nedám do ruky loupák nebo čokoládu, nemám co říct. Mrzí mě to. Mrzí mě, že to syn slyší a vnímá. Vnímá to, že jsem špatná, protože mu nedám kus vánočky. Kam se poděl selský rozum? Neměla by být rodina spokojená s tím, že chci pro syna zdravé věci? Není to tak, že právě tím mu dopřávám to nejlepší?
Vím, že ano. A proto budu dál dělat to nejlepší pro své dítě.