Ale nějak si to v té hlavě nedokážu přehodit. Je to přesně tak, jako s tou sklenicí vody. Není poloprázdná, je poloplná. Pryč s tím negativním myšlením. Musím na tom zapracovat.
Ještě jeden celý rok si užiji s tou nejúžasnější bytostí, s tebou.
Když se ohlédnu za těmi posledními dvěma lety, dmu se pýchou. Tolik věcí jsme společně zvládli a dokázali. Nikdy nezapomenu na to, jak jsi se poprvé převalil ze zad na bříško. Bylo pár minut po osmé večer, já jsem stála u postele, na které jsi ležel a povzbuzovala jsem tě, jako kdyby šlo o ten nejdůležitější závod ve tvém životě. Najednou se to stalo. Byl jsi na bříšku. Vykuleně jsi na mě koukal, já jsem tě vzala do náruče a se slzami v očích opakovala, jak moc jsem na tebe pyšná. Bylo ti tenkrát dva a půl měsíce.
První úsměv, který patřil jenom mně.
První zoubek, který mi vždy připomenou šaty, co mám ve skříni.
První lžička s příkrmem, který jsi plival na všechny strany a měl jsi z toho velkou legraci.
První krůčky, kterými jsi směřoval do mé náruče.
První pusa, kterou jsi mi dal na tvář.
První slovo, které jsem tě slyšela říci..bylo to "máma".
První pád, při kterém se mi na chvíli zastavil dech, jak jsem se lekla.
Zažili jsme spolu tolik tvých poprvé a já jsem tak vděčná za to, že jsem u nich mohla být. Kolik jich spolu ještě prožijeme? Vím jistě, že tvůj první den ve školce obrečím. Jen s tím počkám až se za tebou zavřou dveře.
Být tvojí mámou je ta nejúžasnější a nejtěžší zkušenost, kterou mi život dal. Tvoje dětská dušička je tak křehká a čistá. Někdy mám strach, abych něco nepokazila. Vím, že dělám chyby. Vím o každé, kterou jsem udělala. Každou z nich mi totiž vracíš zpátky. Jsi takové moje malé zrcadlo, co nikdy nelže.
Občas se stane, že si nerozumíme a zkoušíme, čí tvrdohlavost vydrží víc. Oba ale víme, že jeden bez druhého bychom nedokázali být. Ne každý den se povede tak, jak bychom chtěli. A když mám pocit, že horší už to být nemůže, uděláš něco, co mi do žil vlije tolik nové energie. Třeba, když jsi nedávno zase vstával nesmyslně brzy ráno. Slunce ještě nevyšlo, mě příšerně bolel zub a nechtěla jsem nic jiného, než ještě chvilku spát. Řekla jsem ti, že mě bolí zub, a že bych potřebovala ležet. Pohladil jsi mě po tváři a šel jsi vzbudit tatínka. V tom tvém gestu bylo tolik pochopení, něžnosti a lásky.
Děkuji ti, že se mnou máš trpělivost a vždy mi odpustíš moje chyby. Učíš mě tak, jak být lepším člověkem.
První zoubek, který mi vždy připomenou šaty, co mám ve skříni.
První lžička s příkrmem, který jsi plival na všechny strany a měl jsi z toho velkou legraci.
První krůčky, kterými jsi směřoval do mé náruče.
První pusa, kterou jsi mi dal na tvář.
První slovo, které jsem tě slyšela říci..bylo to "máma".
První pád, při kterém se mi na chvíli zastavil dech, jak jsem se lekla.
Zažili jsme spolu tolik tvých poprvé a já jsem tak vděčná za to, že jsem u nich mohla být. Kolik jich spolu ještě prožijeme? Vím jistě, že tvůj první den ve školce obrečím. Jen s tím počkám až se za tebou zavřou dveře.
Občas se stane, že si nerozumíme a zkoušíme, čí tvrdohlavost vydrží víc. Oba ale víme, že jeden bez druhého bychom nedokázali být. Ne každý den se povede tak, jak bychom chtěli. A když mám pocit, že horší už to být nemůže, uděláš něco, co mi do žil vlije tolik nové energie. Třeba, když jsi nedávno zase vstával nesmyslně brzy ráno. Slunce ještě nevyšlo, mě příšerně bolel zub a nechtěla jsem nic jiného, než ještě chvilku spát. Řekla jsem ti, že mě bolí zub, a že bych potřebovala ležet. Pohladil jsi mě po tváři a šel jsi vzbudit tatínka. V tom tvém gestu bylo tolik pochopení, něžnosti a lásky.
Děkuji ti, že se mnou máš trpělivost a vždy mi odpustíš moje chyby. Učíš mě tak, jak být lepším člověkem.