Školka volá aneb Velký krok do neznáma

A je to tady. První školní den už zaklepal na dveře a já jsem nervózní úplně stejně, jako každý rok. Je něco málo po šesté hodině, chodím po třídě a ladím poslední maličkosti. Záleží mi na tom, aby se tady dětem líbilo a cítily se tu příjemně. Vynaložily jsme s kolegyní opravdu veliké úsilí na to, aby byla třída perfektně připravená. Přecházím po třídě sem a tam a kouknu na hodiny pokaždé, když jdu okolo. Na chvilku si sedám do židle a hned zase vstávám, sedět nevydržím, a tak se zase radši vrátím k přecházení.

Když jsem dětem o prázdninách chystala značky, které je ve školce budou provázet, dokud neodejdou do školy, přečetla jsem si nové jméno a snažila jsem se představit si pod ním obličej dítěte. Jak vypadá? Jaké je? Jaký obrázek na značce by ho asi nejvíce potěšil? Jména jsem četla tolikrát, že už jsem je znala nazpaměť. Pokaždé, když se otevřeli dveře, byla jsem napnutá, kdo vejde. Vždy, když jsem viděla novou tvář, žaludek se mi malinko sevřel obavami.

Vzpomněla jsem si v tu chvíli na první školní den loňského roku.  Přišlo k nám do třídy tenkrát tolik nových dětí. Byl mezi nimi chlapeček, který se své maminky pevně držel za nohu. Plakal. Měl strach, obavy, byl smutný. Za žádnou cenu se maminky nechtěl pustit. Tolik mě to tehdy zasáhlo, a co teprve teď, když už jsem sama máma a jednoho takového chlapečka mám doma.

Byla jsem moc ráda, že jsme se s maminkou domluvily na tom, aby si pro něho přišla po obědě. I tak to byl pro chlapečka náročný a stresující zážitek. Do toho dne nikdy nebyl bez maminky. Maminka pro něho byla středobod vesmíru a najednou musí být někde, kde to nezná, a ještě s cizí paní. Bez maminky… 

Prvních několik týdnů jeho příchod do třídy vždy provázel pláč. Prvních několik týdnů proseděl na mém klíně. Prvních několik týdnů mě na každém kroku provázela věta „Maminka přijde.“ Pořád do kola si ji chlapeček opakoval, jako ujištění sám pro sebe. „Ano, maminka přijde.“

Do mysli se mi tahle vzpomínka vplížila nedávno. Vždyť i můj chlapeček půjde za nedlouho poprvé do školky. Vím, že konec toho nejkrásnějšího období v mém životě je ještě poměrně daleko, ale myšlenkám na školku se nemohu ubránit. Představa, že moje láska, moje štěstí, moje všechno prožívá tak tíživé chvíle, jako hošík z mé třídy, mi nedá spát.

Abyste mi rozuměli, není to tak, že maminku chlapečka nějak odsuzuji. Byla bych nerada, kdybyste z řádků vyčetli, že ji viním a nadávám tady na ni. Vůbec ne. Jen nečekala, že by pro jejího syna mohl být nástup do školky tak těžký. Napadlo mě proto, že bych mohla napsat, řekněme, návod který by vám a vašim dětem mohl s tím nástupem do školky trochu pomoci.

Jak dětem připravit vstup do nové životní etapy bez stresu a slziček

Když jsem se zamýšlela nad tím, jak bych pro syna přechod mezi těmito dvěma životními etapami mohla udělat co nejpříjemnější, napadlo mě jediné slovo.

Tím slovem je čas.

Je ohromně důležité dát dítěti čas, aby si na změnu zvyklo. Začít pozvolna, pomalinku, netlačit a nechat ho jít vlastním tempem. Každé dítě je jiné, má jiné potřeby a podle toho bychom k němu měli přistupovat. Jedno dítě se s novou situací dokáže vypořádat během chvilky, druhému to trvá několik dní. Zkrátka je to s dětmi stejné, jako s námi dospělými. Jenže mi za sebe můžeme rozhodovat sami. Děti jsou naopak v otázce školky závislé na našem rozhodnutí. Pokud je do školky přivedeme, nezbude jim nic jiného než tam zůstat.

A jak to tedy zařídit?

Dostatečně dlouho dobu před nástupem do školky si s dětmi o školce povídejte. Řekněte jim, jak to ve školce chodí, jak jste vy chodili do školky a co se vám tam líbilo. Vysvětlete, proč budou do školky chodit. Záměrně nepíši konkrétní časový úsek, kdy začít. Ten byste měli zvolit sami, podle osobnosti dítěte. Jak jsem už psala, někomu stačí chvilka, někdo potřebuje více času.

Většina školek pořádá dny otevřených dveří. Jděte se do té vaší s dítětem podívat, aby si vše prohlédlo. Přece jenom bude ten první den o něco lepší, když bude vědět, kam se chystá, a že je ve třídě plno krásných hraček, s kterými si bude moci hrát.

Pokud dítě není zvyklé na určitý režim, začněte s ním trénovat. Stačí pozvolna, začínejte od maličkostí. Třeba taková svačinka v předem stanovený čas a u stolečku je dobrý začátek. Postupně můžete přidávat. Přeci jenom i ve školce platí jakýsi „rozvrh“ a dětem ze začátku trvá, než se mu přizpůsobí, což je samozřejmé. Školka je pro dítě ohromná změna a nechápe, proč se najednou musí přizpůsobit, když doma to bylo jinak.

Podporujte samostatnost dítěte a trénujte sebeobsluhu. Oblékání, stolování, hygienické návyky, to vše by dítě se vstupem do školky mělo zvládnout. Paní učitelky samozřejmě dětem se vším rády pomohou. Nenechaly by jít dítě ven bez bundy, protože si ji neumí samo obléknout nebo o hladu, protože se s jídlem na talíři ještě neumí poprat úplně dokonale. Je ale potřeba myslet na to, že než se s pomocí dostane řada na vaše dítě, může to chvíli trvat. Přeci jenom 28 dětí je hodně a paní učitelky mají jenom dvě ruce. Dítě tak najednou může být ve stresu, když uvidí ostatní děti oblečené a ono si zatím nesundalo ani tepláčky.

Moc dobře vím, jaké je to někdy „utrpení“ čekat, než malé dítě něco udělá samo. Tím, že ho necháte, děláte službu sobě i jemu, věřte mi. Jak se má samo naučit třeba právě obléknout, když ho nenecháme, protože na to prostě nemáme čas. Už to vidíte?

Pokud je to možné, začněte s docházkou do školky pozvolna. Prvních pár dní dítě přiveďte klidně jenom na hodinu nebo na dvě. Další dny může chodit na celé dopoledne a postupně tak délku pobytu prodlužovat. Někdy je velice těžké skloubit to s prací, věřte ale, že pro psychickou pohodu dítěte je to obrovsky důležité. Jsem přesvědčena o tom, že adaptační program s ohledem na individualitu každého dítěte je v dnešní době pro mateřské školy naprostou samozřejmostí.

Vždy dodržte slib, který jste dítěti dali. Jestliže slíbíte, že přijdete hned po obědě, přijďte. Ukažte dítěti, že se na vaše slovo může spolehnout. Bude si tak jisté, že ho ve školce nenecháte. Možná vám to přijde hloupé, ale dítě skutečně může mít strach, že pro něho nepřijdete, i když se to nikdy před tím nestalo. To, co si slíbíte, by mělo zkrátka platit.

Jednejte s dítětem narovinu a nesnažte se ho obalamutit nebo něčím podplatit. Slibovat mu hračku nebo mlsku za to, že půjde do školky není nejlepší řešení. Bude to v něm vzbuzovat pocit, že za pobyt ve školce musí dostat odměnu. Časem si můžete zavařit na problém jménem „já půjdu do školky, když….“ Když mi koupíš to auto na dálkové ovládání. Když mi koupíš tu panenku, která umí mluvit.

A poslední rada na závěr. Neříkejte dítěti před odchodem ze třídy, že se vám po něm bude stýskat (i když bude), přenesete tak tu náladu „stýskání se“ na dítě.  Radši mu řekněte, jak krásný den si ve školce užije, že je to tam bezva a těšíte se, až vám bude vyprávět, jaký prožilo den.

Doufám, že vám moje rady byly inspirací a pomohou vám i vašim dětem vykročit tím správným směrem. První den ve školce pro dítě znamená obrovskou změnu. Opouští maminčinu náruč a jde do světa. Je krásné a obohacující pro obě strany, když je to provedeno láskyplně a s citem.

Jenom vy znáte své dítě nejlépe, nikdo jiný. Třeba zrovna to vaše patří k těm, které vám zamávají a ještě za vámi zavřou dveře třídy.

Tak ať je ten váš první školkový den plný pohody a úsměvů.