Knížka "Co mi řekl táta" francouzské autorky Astrid Desbordes se u nás ocitla vlastně náhodou. Nebo náhodou....šla jsem do knihkupectví pro knížku "Mám tě ráda" od stejné autorky, ale ta byla (a stále je) beznadějně vyprodaná. V regálu jsem ale našla poslední knížku, tu s tátou. Vzala jsem ji, prolistovala a věděla, že ji musím koupit. A na tu s mámou, na tu si počkám. K dostání bude někdy (tuším) na jaře v roce 2019.
Dnes ale o úžasné knížce "Co mi řekl táta". Hlavním hrdinou je malý chlapeček Adámek, který je na procházce se svým tatínkem, a jako každé malé dítě má spoustu a spoustu otázek.
Adámek pozoruje hejno vlaštovek na obloze.
"Letí na druhý konec světa," vysvětluje táta.
"Mohl bych se dostat taky tak daleko, až budu velký?" ptá se Adámek.
"Určitě, a možná i dál," říká táta.
Citováno z přebalu knihy.
Adámek se tatínka ptá, co se stane, když se na své cestě bude muset potýkat s nějakým problémem nebo nepříjemností. Ptá se tatínka na radu co dělat, když vše nepůjde zrovna hladce. Tatínek má pro Adámka vždy připravenou skvělou odpověď na všechny jeho otázky.
Knížka "Co mi řekl táta" je přesně tou knížkou, u které hlubší smysl pochopíme my, dospělí. Ukrývá se v ní trocha té filozofie, stejně tak jako třeba v Malém princi. Ne, že bych chtěla děti podceňovat, to vůbec ne. Dokáží vidět to, co mi už dávno ne a jejich svět je naprosto úchvatný. Jen bude pro děti hrom prostě hromem. Pro nás to bude třeba šéfová, která zrovna nemá svůj den a burácí na nás právě jako ten hrom.
Mě knížka chytila za srdce a na jejím konci jsem se neubránila slzám. To je ta moje představivost. Už jsem viděla daleko dopředu, jak mi moje dospělé dítě odchází žít vlastní život.
Tahle knížka totiž je o životě, a taky o lásce a sebedůvěře. O tom, že není třeba bát se objevovat svět a všechny jeho krásy. Stačí životem kráčet svým vlastním tempem a hlavně ve svých botách. Prostě žít svůj život podle sebe.
Tahle knížka totiž je o životě, a taky o lásce a sebedůvěře. O tom, že není třeba bát se objevovat svět a všechny jeho krásy. Stačí životem kráčet svým vlastním tempem a hlavně ve svých botách. Prostě žít svůj život podle sebe.
"A co když začne foukat vítr?"
"A co když mě postříkají vlny?"
"A co až přijde noc?"