Zase kluk? Tak se vám to nepovedlo.

Celých devět měsíců jsme se těšili na to naše malé velké překvapení. Stejně jako poprvé, jsme si ani teď nenechali prozradit pohlaví miminka. A pak přišla ta chvíle, kdy jsem slyšela, jak lékař říká: "a je kluk venku". Je to kluk. Celé těhotenství jsem to tak nějak tušila. KLUK.

Jedním z důvodů, proč jsme nechtěli znát pohlaví miminka dopředu, byl ten, že nám bylo úplně jedno, jestli to bude kluk nebo holka. Prostě jsme byli šťastní, že si k nám druhé miminko našlo cestu. Nejdůležitější pro nás bylo jeho zdraví.

Reakce personálu v porodnici na to, že už doma jednoho chlapečka máme, mě proto překvapily, a co si budeme povídat i zamrzely.

"Zase kluk?"

"Na potřetí ta holčička vyjde."

"Tak se vám to nepovedlo."

A co se nám jako nepovedlo? A jak vůbec víte, že jsme chtěli, aby se "povedla" holčička?

Jako kdyby bylo neštěstí mít doma dvě děti stejného pohlaví. Jako kdybych pro společnost udělala málo jenom proto, že jsem na svět nepřivedla ten povinný a očekávaný páreček. Mám dva kluky a jsem šťastná. Jsou totiž úžasní, zdraví a hlavně jsou moji. Nevyměnila bych je za nic na světě. Ani jednoho, ani druhého.

Opravdu si nepřipadám nějak ochuzená jenom proto, že se nám nenarodila holčička a rozhodně nejsem zklamaná. Možná to je i tím, že mě nikdy moc nezajímaly ty holčičí věci. Už ve školce jsem si raději hrála s kluky a autíčky a nesnášela jsem ty zástěrky, co mi mamka dávala na sebe. Vzpomínám si, jak jsem ve školce v šatně řvala, že chci tepláky. Prostě jsem nikdy nebyla žádná princezna.

No řekněte sami..mohla bych v životě chtít něco víc, než zdravé dítě?

Věřím, že děti si vybírají, komu se narodí. A jsem nesmírně šťastná a vděčná, že si kluci vybrali právě mě. To, že mám dva chlapečky, má nějaký hlubší důvod. Zatím netuším jaký, ale oni mi to v budoucnu jistě sami ukáží.

No a jestli k nám má v budoucnu namířeno ještě holčička, anebo zůstaneme ve čtyřech, to se uvidí. A kdyby to byl i do třetice kluk, budu prostě a jednoduše šťastná.